Latinsko-americké a standardní tance

Latinsko-americké tance

Atraktivní latinsko-americké tance s vysokým emočním nábojem bezprostředně vyjadřují náladu tanečníka. Do soutěžních latinsko-amerických tanců řadíme tance: Samba, Čača, Rumba, Paso doble a Jive. Latinsko-americké tance, stejně jako standardní tance, můžeme tančit v páru, sólově či ve skupině. Původ latinsko-amerických tanců nenajdeme však pouze v latinské Americe, kde jsou kořeny brazilské samby, kubánské čači a rumby, do tanců latinsko-amerických se řadí i španělské paso doble nebo americký jive, který pochází z jihu USA. Obliba latinsko-amerických tanců je vysoká již od první světové války, kdy se tyty tance tančily hlavně v páru. V poslední době je všech pět latinsko-amerických tanců hojně tančeno a vyhledáváno právě v jejich sólové podobě, tančené dívkami a ženami sólově nebo ve skupině po celém světě.

Samba:

Energií nabitý tanec sice pochází z Brazílie, kořeny však má v Africe. Je to proto, že její největší vývoj proběhl v Brazílii, se kterou je díky stále živým karnevalům spojována. Základní rytmus samby je 2/4 se 48-60takty za minutu, standardně však 50takty za minutu a v typické hudbě nabízí až osm různých rytmů, které tanečníci vyjadřují různými typy sambových variací.

Tento rytmický kolový latinsko-americký tanec se poprvé do Evropy dostal kolem roku 1913 pod názvem Maxixe. V té době však vládla tangová horečka a Maxixe, který se tančil hlavně na pódiích nočních podniků, nezaujal. V době první světové války upadl Maxixe do zapomnění, aby v taneční sezóně 1923-24 díky své upravené formě uchvátil Francii, konkrétně Paříž. Největšího rozmachu se však samba dočkala až po druhé světové válce, v 50.letech 20.století a její obliba trvá dodnes.

Samba se nejspíše vyvinula z brazilského lidového tance zvaného Butuque. Při zvucích nástrojů chocalba, cobaci, recó recó a podobných, tančili kdysi tanečníci jakýsi kývavě houpavý pochod – marchas. Tančilo se v kruhu okolo jednoho tanečníka, který občas vyzývavým gestem zvaným sembo, přivolal jednoho z tanečníků k sobě. Odtud se tedy vzal pozdější název butuwua – samba.

Typickým pohybem pro sambu je tzv. sambový pohup a specifické mohutné pohyby pánve. Samba je výrazným, rytmickým, živelným a nespoutaným tancem.

Čača:

Koketní, rychlý, hravý a provokativní tanec s důrazem na propínání kolen a odpovídající pohyb pánve pochází z Kuby, kde vznikl na počátku 50.let 20.století za pomoci slavných latinských kapel jako jsou Xavier Cugat a Prez Prado. Čača je tančena ve 4/4 rytmu s 28 až 32 takty za minutu. Typická je chachová přeměna, odkud pochází i její název. Jméno cha-cha je imitací zvuku bot tančících kubánských žen.

Vyvinula z kubánského mamba, boogie a rumby, se kterou má spoustu společných variací. Rytmy čači jsou silně ovlivněny jazzovou hudbou. Cha-cha přišla do Evropy zároveň se svým předchůdcem, Mambem. Po druhé světové válce se Mambo dostává do ústraní a Cha-cha se stává populárnější po roce 1956. Vzhledem ke svým kořenům by měl být hudební doprovod vášnivý a bezstarostný, se staccato údery.

Drzý, veselý a bezstarostný, to vše je tanec Cha-Cha. Není tak intimní jako Tango nebo Rumba a pro učení je také jedním z nejsnadnějších tanců. Začátečníci, muži i ženy, shledávají tento latinskoamerický rytmus snadný k poslechu, protože jasně znějící doby se dají snadno počítat.

Rumba:

Něžný a svůdný tanec Rumba je svým způsobem lidový kubánský tanec, který ve své nepříliš jasné historii byl zřetelně ovlivněn výraznými prvky africké hudební a taneční kultury a jsou na něm patrny i obdobné vlivy španělské. Domníváme se, že se rumba vyvinula ze starého kubánského tance Son.

Kubánská rumba je se svými přibližně 28 takty za minutu nejpomalejším latinsko-americkým tancem. Hudba má 4/4 rytmus s důrazem na druhou a čtvrtou dobu. Nejtěžší je však rytmus udržet. Charakteristické je opět propínání kolen s důrazem na pohyb pánve.

Do Evropy přišla Rumba poprvé v r. 1923, pro obtížnost svého rytmu a jednotvárné kroky se však neujala a byla prakticky až do r. 1930 zapomenuta. Skutečně populární se stala až po druhé světové válce, kdy se v Evropě hrála v nejrůznějších formách. Tyto formy ovlivňoval výběr různých nástrojů jako timbales, bongo, guiro, maracos a jiné, takže se rumba hrála v podobě bolera, guguinu, calapsa, quarachy a podobně.

Tanečnice v Rumbě svými smyslnými a lákajícími pohyby přitahuje pozornost muže, kterého si zvolila. Proto se v dnešní choreografii Rumby vždy vyskytují ženské prvky lehkého výsměchu a unikání partnerovi. Je to jeden z nejoblíbenějších latinsko-amerických tanců.

Paso doble:

Hrdý až drzý tanec vznikl ve Španělsku a inspiroval se býčími zápasy a s tím spojeným nebezpečím, ale i oslavami vyhraného boje torera nad býkem. Pro rytmicky 2/4 paso doble s 60 takty za minutu jsou typické flamengové podupy, zvučné dlaně a výrazná práce prstů a zápěstí.

Jakožto tanec se silnou vazbou na tradice má Paso doble mnoho výjimečných prvků. Už v 18. století se tímto tancem vítali v areně toreadoři a pikadoři. Jako společenský tanec se Paso doble tančilo roku 1919 v Paříži a rozmachu na soutěžích dosáhl po roce 1930.

Skladby mají pevné frázování se třemi vyvrcholeními, tzv. korunami, odpovídajícími dvěma zásahům býka a jeho následnému usmrcení. V překladu tento španělský tanec znamená tzv. „dvojitý krok". Inspirací je mu korida, tanečnice je muletou v rukou odvážného toreadora, krásnou španělskou tanečnicí či nebezpečným býkem.

Paso doble je pochodový tanec s velmi snadno rozpoznatelným rytmem. Symbolizuje aroganci, pýchu, hrdost a odhodlání. Paso doble je srdeční záležitostí tanečníka.

Jive:

Původně je tancem černošských otroků nebo indiánů z jihu USA. Později byl ovlivněn Swingem, Rock and rollem a prvky Boogie Woogie. Tanec je to rychlý, svižný a hravě se postará o naši skvělou fyzičku. Se 4/4 rytmem s až 44 takty za minutu se není čemu divit.

Tanec Jive vznikl na konci 19. století, v Evropě se však rozmachu dočkal až po druhé světové válce. Vývoj Jiveu byl takový, že po roce 1945 do Evropy přišla obrovská vlna tanců Boogie-woogie, Bibob a Jive boogie. Jejich obliba byla tak veliká, že další tance této vývojové řady Lindy-hop a Blue bugy se tančily pořád ještě v jejich „stínu". V padesátých letech 20.století přišel Rock and roll. Ten se tančil zpočátku bláznivě, akrobaticky a divoce, avšak byl to on, který, obohacen o pozdější prvek tripl time, dal vzniknout ještě dnes tolik oblíbenému Jiveu.

Dnešní jive má za základní krok takzvanou jiveovou přeměnu, tančenou jako krok-přísun-krok. na jednu stranu a pak zpět krok-přísun-krok, zakončenou vratnou kolébkou.

Rychlý, svižný, temperamentní - tím vším se dá nejrychlejší latinsko-americký tanec Jive charakterizovat.

Standardní Tance

Elegantní standardní kolové tance vyjadřují vznešenost, ladnost pohybu, eleganci tanečníka a lásku k hudbě. Do soutěžních standardních tanců se řadí Waltz, Tango, Valčík, Slowfox a Quickstep. Standardní tance můžeme tančit v páru, sólově nebo i ve skupině. Původ všech standardních tanců nalezneme v Anglii, kromě náruživého tanga, které, ač je řazeno do tanců standardních, kořeny má v latinské Americe, konkrétně v Argentině. Tango je tedy v jádru původem jediným latinsko-americkým tancem mezi tanci standardními. Obliba standardních tanců trvá již od první světové války a dodnes jsou všechny společenské tance nejen v Čechách velice oblíbeny a hojně vyhledávány.

Waltz:

Anglický tanec plný ladných vln a tradičních variací v pravidelném ¾ rytmu s krokovým schématem krok-krok-přísun. Tempo se pohybuje okolo 30 taktů za minutu.

Počátky Waltzu nacházíme na začátku 20.století. V roce 1908 přichází do Evropy tanec zvaný Boston, který pravděpodobně pocházel z Ameriky a vypadal v podstatě jako zpomalený a upravený valčík. Byla v něm řada přirozených kroků vpřed a vzad, ale i otáček. Důraz se nekladl na rytmus, ale na melodii. Po r.1914 byl tento tanec naprosto vytlačen vlnou foxtrotu a téměř zapomenut. V roce 1924 se však přes Vídeň vrátil do Evropy jako Waltz-boston, tentokrát však v pravidelném 3/4 taktu. V r.1926 prosadili Angličané malé zrychlení tempa, přísný rytmus - jeden krok na jednu dobu ve 3/4 rytmu, krokové schéma krok-krok-přísun a diagonální směrování postupu tohoto tance. Ve 30.letech 20.století byl Waltz již velice oblíbeným tancem každého salonu.

Pro pohyb Waltzu jsou charakteristické velké zdvihy a snížení, swing ukončený přísunem a rotace páru. Je to pomalý tanec, v jehož hudbě je cítit vůně romantické lásky.

Tango:

Dynamické a stále překvapující Tango pochází z Argentiny. Je tančené v 2/4, ale i 4/8, či 4/4 rytmu s rychlostí cca 33 taktů za minutu. Pohyb je rychlý, ostrý a bez zdvihů s napětím a očekáváním časté změny rychlosti směru pohybu. Charakteristické jsou staccato pohyby hlavy.

Tango vzniklo v Argentině pod výraznými španělskými a černošskými vlivy z tance zvaného Milonga. Z argentinského Buenos Aires bylo tango převezeno na přelomu 19. a 20. stol. do Paříže, kde se tančilo hlavně v přístavních krčmách. Mládež přitahovaná exotikou se ho snažila tančit na zábavách, ale narazila na odpor slušně vychované společnosti. Papež dokonce na tango uvalil klatbu. Po určitých úpravách ale bylo tango přijato do společnosti a pořádaly se tzv. tango-večírky, tango-čaje, tango party. V letech 1920 - 21 bylo standardizováno na konferenci v Londýně a ve 30. letech se přidaly staccato prvky.

Držení v Tangu je trochu jiné než v ostatních švihových tancích. Dáma je více vpravo a levou ruku má v pánově podpaždí, asi aby se v přístavní krčmě mohla odtáhnout od nevalně vonícího námořníka. Pohyb je rychlý, ostrý s výraznými změnami a plochý bez zdvihů. Tango je rafinovanou smyslnou výzvou tanečníků.

Valčík:

Vídeňský Valčík, původně papežem zakázaný, je, stejně jako Waltz, tančen ve ¾ rytmu s krokovým schématem krok-krok-přísun, ale s rychlejším tempem 60 taktů za minutu. Charakteristický je stálý točivý pohyb vpravo i vlevo.

Valčík je asi nejstarším společenským tancem, jehož počátky jsou z Alp 16. století. V té době se tam tancoval Landler, z něhož už v polovině 18. stol. vzniká Valčík. V roce 1758 byl zakázán vídeňským ministerstvem z mravnostních a zdravotních důvodů. Stejně tak byl zakázán i v Rusku za Kateřiny II. a v Berlíně. Přesto šel valčík dál a svého vrcholu dosáhl za Johanna Strausse ve druhé polovině 19. století. První standardizaci jeho kroků provedl K. von Markowitz v roce 1919.

Valčík je velmi rychlým tancem. A možná i právě pro tu stále překvapivou rotaci ve valčíku měnící se vpravo i vlevo je Valčík velice oblíbeným tancem jak mezi tanečníky, tak i mezi diváky

Slowfox:

Ladnost a elegance je tolik typická pro tanec, který pravděpodobně vznikl v Americe. Hudební struktura je 4/4 se 30 takty za minutu. Pohyb je velmi plynulý a ladný s elegancí a nadhledem anglického lorda. Charakteristickým znakem je jemná dlouhá pohybová vlna.

Slowfox je nejmladším ze standardních tanců. Jeho předchůdcem je tanec Foxtrot, který navazuje na jazzovou hudbu a jeho název pochází od H. Foxe, který s ním přišel v roce 1910. V Evropě byl pak uklidněn a zpomalen. V roce 1924 se od něj oddělil rychlejší Quickstep.

Původní Foxtrot byl svými zastánci ještě více zpomalen, stává se tzv. Slowfoxtrotem a ještě ten samý rok se tančil na soutěžích. V roce 1929 konference upravila tempo a standardizovala jeho kroky.

Pohyb Slowfoxu je velmi plynulý s malými zdvihy a klesy a méně výrazným točením. Zato jeho švih je velmi prostorový. Slowfox se často stává srdeční záležitostí tanečníka.

Quickstep:

Zábavný, rychlý a nápaditý tanec se 4/4 rytmem a 50 takty za minutu je nejrychlejším standardním tancem. Počtáři lehkou matematikou zjistí, že tanečníka čeká 200 dob za minutu proti 180 dobám valčíku. Charakterem leží mezi waltzem a slowfoxem, navíc s množstvím poskoků a dalších rychlých akcí.

Quickstep vznikl v roce 1924 z tance Foxtrotu, jelikož na některé rychle hrané Foxtroty nešly tančit kroky pomalejšího Foxtrotu. Navíc se do něj silně promítl Charleston, v té době hojně tančený. Navíc k němu vzniklo hodně variací ovlivněných swingem a synkopami.

Na tanečníky, kteří si Quickstep během tance opravdu užívají, je vskutku radost pohledět, vypadají jako v úžasném letu doprovázeném energickou a svižnou hudbou, a tak se Quickstep velice snadno stává pravou diváckou lahůdkou.